Portrét pěkné Andalusanky

Portrét pěkné Andalusanky, který anonymně vyšel v Benátkách nejspíš roku 1530, je jedním z nejzáhadnějších a nejerotičtějších děl španělské literatury. O životě jeho autora Francisca Delicada neexistují jiné prameny než jeho vlastní texty. Zůstává záhadou, proč rozmarný příběh prostitutky a dohazovačky Losány, která působila v Římě za časů medicejských papežů, tři sta let nikdo nečetl. Jediný známý exemplář Portrétu byl objeven až v polovině 19. století ve Vídni a trvalo dalších sto let, než filologická obec uznala, že se nejedná ani o pornografický výplod zhýralého kněze a jeho syfilidou leptaného mozku, ani o pokračování Celestiny či předznamenání pikareskního románu, ale o naprosto svébytné a mnohovrstevnaté dílo. Stále je však hádankou, co chtěl svou Pěknou Andalusankou Delicado vlastně říct. Největší znalec tohoto díla Claude Allaigre dospěl nakonec k závěru, že jeho „nejzřejmějším smyslem se zdá být vůle nemít smysl žádný“.